Gejzíry ve Sluneční soustavě: Když to tryská (nejen) na planetách

Gejzíry na planetě Zemi

Na zemském povrchu najdeme několik takových oblastí – například Údolí gejzírů na poloostrově Kamčatka. Rozkládá se podél řeky Gejzernaja a měří téměř 4 km. Převážně na levém břehu se pak nachází přibližně 200 gejzírů. 

Nejvyšším aktivním gejzírem na Zemi je v současné době americký Steamboat Geyser v Yellowstonském národním parku. Dosahuje výšky okolo 90 m, ovšem za posledních dvacet let „soptil“ asi jen desetkrát. Historický primát drží novozélandský Waimangu Geyser – některé jeho výtrysky vrhaly vodu až do 460 m, od roku 1904 však již není aktivní.

Tryskající voda na Enceladu

Enceladus je Saturnův ledový měsíc o průměru 504 km. V oblasti jižního pólu byla na jeho povrchu naměřena nejvyšší teplota a také se zde podařilo objevit v ledové kůře dlouhé praskliny, jež následně dostaly název „tygří škrábance“. V podobě gejzírů z nich uniká vodní pára v množství 200 kg/s, jejíž částice se pohybují rychlostí až 500 m/s.

Vědci napočítali ve zmíněné lokalitě více než 90 výtrysků, přičemž některými z nich prolétla kosmická sonda Cassini. Kromě vodní páry se pak ve výtryscích podařilo detekovat metan, oxid uhelnatý, oxid uhličitý a jednoduché i složitější organické látky. Malý ledový měsíc tudíž obsahuje vše, co je nezbytné k existenci života: vodu, dusík, energii a organické látky.

Probuzený měsíc Europa

Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) opět prokázal své kvality, když jej astronomové využili ke studiu Jupiterova měsíce Europa. Z dřívějších výzkumů víme, že pod tlustou ledovou kůrou tělesa se nachází rozsáhlý oceán slané vody. Nejnovější objev je však velmi vzrušující: HST zaregistroval nad jižním pólem přirozeného satelitu planety gejzíry vodní páry!

Zvýšená emise UV záření pak naznačuje, že výtrysky dosahují výšky až 200 km a připomínají obdobné jevy na Saturnově měsíci Enceladus. Máme tedy zase o důvod víc vyslat k Jupiteru novou sondu…

Aktivní polární oblasti Marsu

Zajímavé úkazy – gejzíry bez vody – se objevují s nástupem jara v okolí jižní polární čepičky rudé planety. V důsledku zvýšeného zahřívání tam dochází k výtryskům plynného oxidu uhličitého, který s sebou strhává zrníčka tmavého písku a prachu. Zmíněná oblast Marsu je mnohem dynamičtější a aktivnější, než se předpokládalo. „Pokud byste se ocitli u jižní polární čepičky, stáli byste na ledové kře z tuhého oxidu uhličitého,“ vysvětluje Phil Christensen z Arizona State University. „Všude kolem vás by sršely výtrysky plynného oxidu uhličitého, vyvrhující písek a prach do výšky až několika set metrů.“

Kryovulkanismus na Tritonu

Průlet Voyageru 2 kolem Neptunu byl v roce 1989 naplánován tak, aby sonda vyfotografovala velkou část povrchu v okolí jižního pólu měsíce Triton. Vědci tam objevili rozsáhlou polární čepičku a na osvětleném povrchu tělesa se podařilo naměřit průměrnou teplotu −235 °C.

Působením slapových sil se nitro měsíce nahřívá, načež se z podpovrchových vrstev uvolňuje dusík, který pak tryská v podobě fontán a gejzírů. V chladném prostředí následně zamrzá a jako „sněhové vločky“ dopadá na povrch tělesa. Jedná se o projevy tzv. kryovulkanismu.

Kometární výtrysky

Jádro periodické komety 103P/Hartley 2 se stalo druhým cílem sondy Deep Impact: 4. listopadu 2010 kolem něj prolétla ve vzdálenosti necelých 700 km, a to rychlostí 12,3 km/s. Vlasatice vyvrhuje na svou hmotnost obrovská množství látky – plynný oxid uhličitý těsně pod povrchem tělesa sublimuje a tryská ven.

V rámci mise se v okolí jádra komety podařilo odhalit doslova sněhovou bouři, způsobenou výtrysky oxidu uhličitého, v nichž se tuny ledových částic dostávají z podpovrchových vrstev v podobě chomáčů o velikosti golfového až basketbalového míče. Je velmi pravděpodobné, že aktivovaný oxid uhličitý zamrzl v nitru komet v době vzniku Sluneční soustavy, a že je tedy stejně starý jako Země.