Proč ve vesmíru neslyšíme zvuk?
Pojem „zvuk“ nepředstavuje nic abstraktního, ale má svůj přesný fyzikální základ. Jedná se o kmitavé pohyby prostředí, jež směřují z jednoho bodu do druhého – mluvíme o tzv. zvukové vlně. Zvuk je pak směsicí zvukových vln o různých frekvencích a vlnových délkách a v daném prostředí se šíří určitou typickou rychlostí – rychlostí zvuku.
Zvuk se přenáší vzduchem, vodou i třeba železnou kolejnicí, ovšem nikoliv kosmickým prostorem, neboť ten je prázdný. Neexistuje v něm tedy prostředí, kde by se mohly zvukové vlny šířit. V okolí Země se v krychli o hraně 1 cm nachází v průměru jen několik částic, zatímco ve stejně velké krychli pozemské atmosféry při hladině moře je jich řádově 1019. Pokud se tudíž rozkmitá částice na Zemi, vyskytne se vždy kolem dostatečné množství „sousedek“, které mohou vzruch přenést dál. V kosmickém prostoru však jednotlivé částice dělí příliš velká vzdálenost, a zvuk se proto šířit nemůže.
