Šampaňský byznys: Bublinky, které si oblíbili Napoleon i ruský car

Historie ji zná jako La Grande Dame de Champagne nebo ještě lépe jako Veuve Clicquot, tedy vdovu Clicquotovou. Právě tak pojmenovala po manželově smrti jejich firmu. Proč? Jinak to nešlo!

29.04.2024 - Jana Ládyová



Barbe-Nicole Ponsardin se narodila do nesprávné doby. Jako žena nesměla nic vlastnit, mít bankovní účet, natož podnikat. Ona si s tím ale nakonec dokázala poradit! Patří vlastně mezi první ženy podnikatelky na světě. Ovšem nebýt náhlé smrti manžela, sotva bychom dnes její jméno i proslulou značku šampaňského znali. 

Sňatek z rozumu 

Barbe-Nicole přišla na svět v roce 1777 v Remeši do bohaté a vlivné rodiny. Její otec, významný textilní průmyslník Nicolas Ponsardin, to roku 1813 dotáhl až na barona. I její matka pocházela z dobré rodiny, jež zase zbohatla na obchodu s kořením. Rodiče často navštěvovali jejich obchodní přátelé, ale i umělci a politici. O obchodech se neustále v dívčině rodném domě hovořilo. Talent k podnikání tedy měla Barbe-Nicole po kom zdědit. 

Idylické dětství malé dívenky žijící v přepychu a navštěvující klášterní školu málem narušila francouzská revoluce v roce 1789. Její otec, který byl přesvědčený monarchista, nakonec na poslední chvíli „převlékl kabát“ a přidal se k jakobínům. Tím zachránil nejen rodinu, ale i podnikání. Malá Barbe-Nicole obdivovala jak otce, tak jeho byznys. Jenže jako dívka neměla šanci pokračovat v rodinné tradici. 

Čekala ji jediná možná budoucnost – dobře se vdát. Jejím manželem se v roce 1798 stal François Clicquot, jediný syn jiného váženého remešského obchodníka a konkurenta Philippa Clicquota. Skvělý tah! Sňatek byl účelový a domluvený, obě rodiny se dlouhá léta dobře znaly. I přesto bylo toto manželství šťastné a po necelém roce přišla na svět dcera Clémentine. Jenže štěstí trvalo jen krátce. Ženichův otec Philippe Clicquot měl kromě velké textilní továrny i malou vedlejší firmičku. Vyráběl v ní od roku 1772 šampaňské. Neměl s ní žádné velké plány. Víno přidával svým nejlepším zákazníkům jako dárek při větší objednávce. 

Veuve Clicquot 

Philippův syn François se po svatbě ukázal jako velice ambiciózní muž. Nemínil v budoucnu převzít vedení textilní továrny, jak si otec přál, ale rozhodl se rozšířit právě rodinný podnik s vínem. Otci se to moc nelíbilo, protože to v době napoleonských válek nepovažoval za ziskový obor. François brzy ale otcovy obavy rozptýlil, když se do podnikání pustil spolu se svou mladou ženou Barbe-Nicole, která ho ve všech směrech podporovala. Jeden z jejích předků měl totiž s obchodováním s vínem zkušenosti. François i Barbe-Nicole se začali společně v novém oboru s nadšením vzdělávat. 

Obchod se rozjížděl, jenže François náhle v roce 1805 zemřel. Jako příčina se uvádí tyfová horečka, i když zlí jazykové dokonce tvrdili, že šlo o sebevraždu, protože obchodně se dostal na pokraj krachu. Nejen sedmadvacetiletá manželka, ale i celá rodina byla smrtí mladého muže naprosto zdrcena! Zatímco tchán Philippe Clicquot chtěl firmu s vínem zavřít, naopak Barbe-Nicole se rozhodla v manželově podnikání pokračovat a společnost zachránit. 

Nešlo to ale vůbec jednoduše! Jako žena nesměla nejen podnikat, ale ani nikoho zaměstnávat. Jako vdova Clicquotová (francouzsky Veuve Clicquot) už ale jednala v souladu s platným revolučním zákoníkem. Takže od tohoto momentu se firma nazývala Veuve Clicquot. K úspěchu vinařství napomohly i finance jejího otce, ale zejména osoba Louise Bohna, obchodníka, který měl bohaté zkušenosti se zahraničními trhy a do firmy přišel už za života Françoise Clicquota. 

Působil tu dvacet let a jeho zásluhou expandovala značka Veuve Clicquot do zahraničí. Rozhodl úspěch v Rusku! Car Alexandr I. prohlásil, že už jiné šampaňské kupovat nebude. Tím jim udělal skvělou reklamu! Skončily napoleonské války a ruská šlechta si už zase oblíbila vše francouzské. Právě toto šampaňské se stalo „in“! Později se začalo víno dodávat i do Rakouska a do Anglie královně Viktorii. Značka Veuve Clicquot se brzy stala pojmem. 

Činorodá vdova

Barbe-Nicole byla velmi činorodá žena a měla skvělé nápady. Uvědomila si, že nevyrábí „bublinky“ jen pro muže. Snažila se získat i nové zákaznice – ženy. Výroba šampaňského nebyla zrovna jednoduchá záležitost. Při původní výrobní metodě zůstávalo víno na dně zakalené, a to se ženám – ani jí samotné – nelíbilo. Vymyslela proto tzv. odkalovací stůl na setřásání kalů, do něhož postavila láhve hrdlem dolů. Její sklepmistr pak tento nápad ještě dovedl k dokonalosti, když navrhl postupné zvyšování úhlu sklonu lahví k postupnému odkalení. V obměněném moderním pojetí se tato metoda používá dodnes. Zajišťuje, že šumivé víno putuje k zákazníkovi křišťálově čisté. A právě takové šampaňské slavilo bombastický úspěch. 

Další novinkou, která se zrodila v hlavě podnikavé vdovy, byla výroba růžového vína. I tím se zavděčila zejména ženám. Ačkoli kromě Evropy pronikla s úspěchem i na americký trh, nikdy prý Barbe-Nicole rodnou Francii neopustila. Přece jen zůstávala v mnoha ohledech konzervativní. Ostatně na ženu té doby se nehodilo, aby sama cestovala.

Ačkoli ovdověla tak mladá, nikdy se nevdala. To nepřicházelo v úvahu! Tím pádem by se totiž její firma nemohla jmenovat Veuve Clicquot. Svým potomkům i díky tomu zanechala ohromné jmění. A když v roce 1866 ve svých 89 letech umírala na zámku Boursault, mohla být se svým životem spokojená. Její šampaňské pil Napoleon Bonaparte i jeho synovec Napoleon III., dále královna Viktorie, tři ruští carové, rakouský císař František Josef I., stejně jako zbohatlická americká smetánka…


Další články v sekci